Monika Benešová Osičková: Jak se obyčejná holka rozhodla vylézt Mount Everest

Dechberoucí vyprávění o potu, slzách a neuvěřitelném a přesto splněném snu

Téměř 25 let to byl tajný sen malé holčičky, pak přišlo 10 let tvrdých tréninků i příprav. A to byla Monika ještě před nedávnem bledou a vyčerpanou pacientkou s těžkou nevyléčitelnou nemocí. Přesto se nevzdala, bojovala a lezla. Bez obrovských expedic, s jediným šerpou, se snem lézt bez kyslíku. Čelila omrzlinám, sněžné slepotě, těžkým fyzickým a psychickým pádům. Nakonec to ale dokázala a 21. 5. 2024 stála na vrcholu. Everest ji velmi tvrdě vyzkoušel, naučil ji ale to, že o svůj život musí vždy bojovat. Na její vyprávění se těšte v Eurocentru Jablonec ve čtvrtek 3. dubna od 19 hodin.

Monika Benešová:
Rodačka z Vysočiny, milovnice utopenců a kořalky. Novinářka a pěstitelka vína, kterou baví pomáhat. Mladá žena, která sama sebe nepočítá mezi cestovatele, ani horolezce. S oblibou říká, že v roce 2019 napsala „knihu o hovně, která se stala bestsellerem,“ knihu Moje Pacifická hřebenovka o tom, jak bez zkušeností a bez kompasu, ale zato s haldou šminků přešla jeden z nejtěžších pěších trailů na světě. Na cestu vyrazila v době, kdy kvůli zdravotním potížím v podstatě nemohla žít normální život. Vyrazila s čerstvým vztahem a bílými svatebními šaty „kdyby náhodou,“ vrátila se bez nich, ale zato se schopností postarat se sama o sebe a schopností žít život takový, jaký je. O něco později pak založila vlastní magazín Nadhled.info, aby do českého mediálního prostoru přinesla trochu lepší nálady, ale zároveň kvalitní novinařinu. V roce 2020 vyrazila jako dobrovolnice do Libanonu a zažila doslova na vlastní kůži obrovský výbuch v Bejrútu, kde zůstala pomáhat s odklízením trosek. Po návratu do České republiky zakotvila ve svém rodném kraji, aby si – dle vlastních slov – dala do pořádku nervy, což v jejím případě znamenalo osmnáctihodinové směny na covidovém oddělení v nemocnici, kam původně nastoupila jako psycholožka, ale ve výsledku v největší covidové vlně v zimě 2021 „stejně v nemocnicích všichni dělali všechno, co bylo zrovna potřeba.“ Přestože je nevyléčitelně nemocná, nevzdává se, zato si váží života a pomáhá jiným. Teď už jistě chápete, proč je jejím mottem Hlavně se z toho neposrat.